V pátek 11.5.2018 v 16:00 se v Králově Poli na nádraží sešla skupinka nadšenců, kteří se vydali hledat Poklad neznámého vojína. Poslední stopy po neznámém vojínovi vedli na Vysočinu, shodou okolností kousek od srubu.

Ve vlaku nás už čekal Bobeš a Houmí, kteří měli za úkol nám zabrat místa v kupé. Místa sehnali a tak naše skupina, ve složení Šwejk, Pošty, Paťa (Pat), Matěj (Mat), Jákob, Kuba, Kubík a Ondra, mohla v klidu posedat do kupéčka.

Cesta probíhala celkem v poklidu, až do chvíle, kdy Matěj “rozbil” záchod. Explozivní průjem, jak si všichni mysleli, to nakonec nebyl. Záchod si prostě blikal jak chtěl. Takže občas byl mimo provoz a občas fungoval. Další věc, co nám trochu překazila plán, byl déšť. Šwejk, se slzou v oku, nakonec přehodnotil plány a jelo se rovnou na Milovy. (Což je škoda, měla nás čekat noc na zřícenině Štarkov, ale počasí rozhodlo jinak.)

Déšť ustál a přes bažiny jsem došli až ke srubu. Rychle všechno zprovoznit a hurá do lesa na dřevo. Opékání buřtů nám přerušil déšť, takže se opékalo venku a jedlo ve srubu. Zde vznikla hláška, která nás provázela celou akcí. Matěj se zeptal Poštyho, zda okurka, co měl na talíři, je k dispozici. Nevšiml si, že Pošty ji má nakousnutou. Pošty se ho zeptal, zda s ním chce sdílet jídlo a už to bylo. Po zbytek výletu každý něco “sdílel”. Nejčastěji se sdílelo pití, jídlo, hlášky, ale taky latrína a tělesné teplo. Mladší část výletu se rozhodla nocovat před srubem po stromem, zde si právě sdíleli tělesné teplo. :D

V sobotu ráno nás čekala vydatná snídaně a první hra. Našli a vyluštili jsme zprávu a šlo se přesně podle zprávy na Buchťák. Po cestě se často hrálo “10” a taky Veverky. Při hře Veverky jsem se rozdělili na dva týmy: “Dreamteam” (Bobeš, Pošty, Kuba a Kubík) a “Mlaďoši” (Pat&Mat, Jákob a Ondra), tyto týmy jsme pak měli celý výlet.

Dreamteam ukázal Mlaďochům zač je toho loket a Veverky vyhrál. Pod Buchťákem nám Šwejky řekl, ať si seženeme aspoň 3 metry vysoký klacek a na jeho konec přiděláme lžičku. Chvilka improvizace a bylo hotovo. Na Buchťáku jsme dali svačinu, vyluštili další zprávu, která nás poslala do Blatin, a čekali, k čemu nám budou ty třímetrový klacky. Hra se jmenovala “Golf” a měli jsme se v týmech střídat. “Tady máte pingpongový míčky a vaším úkolem je dostat se co nejdřív do Sněžného” řekl Šwejk a žačlo se. Mlaďoši nezačali zrovna dobře, Ondra napraskl jejich klacek a Mat ho dorazil. Šance pro Dreamteam, který ji využil a už se nenechal předběhnout. Takže 2:0 pro Dreamteam!

Kousek za Sněžným Šwejk vytáhl z rukávu novou hru, Tanky! Celkem destruktivní hra, o to víc všechny bavila. Po pár kolech, aby se vědělo, jaká prča to je, tu zase byly naše dva týmy. Tanky se roztočily a šly do sebe. Poštyho “nárazník” (zadek) šel do akce, ale přišla nečekaná rána od Pata z boku a tank Dreamteamu se rozpadl na kusy. Mlaďoši si připsali bod a byl tu supr nápad válet sudy z kopce. Pat&Mat, Ondra a Kubík si rozebrali pozice na louce a po odstartování se co nejrychleji kutáleli z kopce. Rychlost to byla celkem veliká, pampelišky lítali vzduchem. Lehce vymotaní se všichni dopotáceli do Blatin, kde nám Šwejk předal další zprávu. Kluci vyluštili, že máme jít co nejrychleji ke srubu. Počasí nám přálo, takže jsme dali lehkou pauzičku na Milovech. Šwejk a Kubík skočili do vody, Pat a Jákob se pokoušeli chytit ryby a zbytek jenom lenošil. Zrovna, když jsem se rozhodli, že vyrazíme, začalo pršet. Zahráli jsme U Šlechtů stolní fotbálek a počkali až doprší. Během 15 minut bylo po dešti a šlo se. Ke srubu se už spíš běželo, pač začalo znova pršet.

Ve srubu jsme si zatopili, oblíkli suchý oblečení a Bobeš, Pošty a Houmí se pustili do přípravy večeře. Fazolí bylo sice trochu málo, ale během chvilky je všichni snědli a spokojeně odpočívali. Umylo se nádobí a rozdělal oheň v ohništi. U ohně každý sdílel nějakou vtipnou historku ze školy a šlo se pomalu spát. Mlaďoši si ustlali v jídelně za srubem a tam ještě dlouho do noci klábosili. Nepřehlušilo je ani Šwejkyho “chrupání” :D

V neděli po snídani se všichni zabalili a pak se šlo na hru. Kámen nůžky papír, trochu v jiném podání, než znají zkušení táborníci. Pravidla Vám někdy vysvětlí Šwejk sám. Po třech kolech to nakonec skončilo remízou mezi Dreamteamem a Mlaďochama. (Nejsem si úplně jistý). Potom nás čekala další hra, kde bylo za úkol vylovit z řeky dřevo s poslední zprávou. To nezabralo tolik času jako si Šwejk myslel. Takže během chvíle jsme už běželi k pokladu. Trochu času to trvalo ho najít, ale nakonec byl náš a odměna se rozdělila mezi účastníky.

To už byl skoro čas oběda, takže kuchařské trio šlo znovu do akce a uvařili špagety. Pak už jsme všechno umyli a uklidili. Houmí stihla ještě spadnout do řeky a šlo se pomalu na Milovy na autobus. Po cestě domů se už nic důležitého nestalo, takže jsme v klidu vystoupili v Krpoli a rozutekli se domů.

Byl to fajn výlet a jsem rád že jsem ho s Vámi sdílel, díky všem zúčastněným.

Bobeš