1.    Byla jste na akci bruslení?

„Ano, byla. Bylo to 20. prosince tedy v sobotu. Sraz jsme si dali u Semilassa a bruslit jsme šli na lední kluziště Vodova.“

2.    Kdo byl na bruslení a co říkáte na počet uchazečů?

„No už si nejsem jistá, jestli si všechny pamatuji, takže jestli jsem na někoho zapomněla tak se omlouvám. Z vedoucích jsem tam tedy byla já, Danča a Pošty, z dětí pak Simča, Anetka, Macík, Lukášek a Ondra. No měli jsme poměr pět ku třemi. Co se týče počtu uchazečů řekla bych, že to nikomu nevadilo (ať už malý počet, nebo něco jiného).“

3.    Jaký byl program bruslení, jestli nějaký byl?

„Program vesměs nebyl žádný. Ti, co sotva stáli na ledě, se šouravým tempem šneka plížili těsně kolem mantinelu s častými scuky s mantinelem. Zbytek kroužil kolem dokola v rychlosti závodní želvy klidným tempem. Párkrát byl dokonce zaznamenán pokus naivních vedoucích naučit členy nějaké hezčí kousky na ledě, bez nějakého dostatečně viditelného úspěchu.“

4.    Co si mají čtenáři představit pod pojmy „šouravé tempo šneka,“ „scuk s mantinelem“ a „rychlost závodní želvy klidným tempem“?

„Aha, pardon. Pokusím se rozvést. Šouravé tempo šneka bych ještě mohla porovnat s tempem dítěte, které se právě učí chodit, takže to je opravdu pomalé tempo. Scukem s mantinelem jsem myslela buď brzdění vražením do mantinelu (což je můj případ ;-) ), nebo časté odpočinkové pauzy u mantinelu. No a nakonec to s tou želvou, měla jsem tím namysli poněkud rychlejší tempo, ale zase ne zbrklé, takové klidné ale zároveň mnohem rychlejší než to šnečí. Nevím jak jinak to teď vysvětli, to byste tam museli být.“

5.    Jak byste shrnula akci?

„No mě osobně se moc líbila. Myslím si, že jsme byli všichni spokojeni. A jen pro ty kdo tam nebyli…můžete jen litovat!“

(pozn. redakce: Tento rozhovor udělala Culík sama se sebou :)